Začátkem května 2002, Khin Zaw (na obrázku) stoupnul na nášlapnou minu. K události došlo, když pracoval jako lovec v lese Wawlay Nyaing, v místě, odkud je to přibližně čtyři hodiny do malého města Karenů Myawaddy na thajsko-barmské hranici. Khin Zaw přišel o svou pravou nohu a s tím o fungující nástroj obživy. Osm roků žije na ulicích Chiang Mai v severním Thajsku výhradně z žebrání.
Myawaddy je místo nedávného (a desítky let trvajícího) vojenského konfliktu mezi barmskou armádou a koalicí karenských bojovníků za nezávislost, včetně odtrhnuvších se frakcí DKBA (Demokratické karenské buddhistické armády) a KNLA (Karenské národní armády za osvobození). Nedávné boje během posledních dvou měsíců mnohé zabily a vedly k pokračujícímu exodu více než 20 000 uprchlíků z ohrožených vesnic do pohraničního města Mae Sot v Thajsku, odkud jsou mnozí z nich po krátkém příkazu posíláni zpět do Barmy.
Mezi mnohými z těchto uprchlíků jsou také oběti nášlapných min, hodně bojovníků nebo zemědělců nebo jako Khin Zaw, toulajících se lovců, okolnostmi tlačených pracovat v nebezpečných oblastech, aby podporovali, stejně jako on, svou rodinu ve městě. Od toho dne na začátku května, Khin Zaw prakticky neviděl svou ženu a dvě děti, kterým je nyní kolem patnácti a žijí i nadále v Jangonu. Nikdy si nemohl dovolit koupit si lístek tak daleko, a jeho částečný fyzický handicap by mu patrně ani nedovolil najít nebo dostat práci v Barmě – ani nikde jinde. Stigma, spojené s vynuceným opuštěním jak rodiny, tak způsobu obživy v Barmě, je patrné, a do velké míry brání Khinovi Zaw udržovat silné spojení s jeho rodinou v Barmě. Není v kontaktu ani s bratry a sestrami, které tam i nadále žijí.
Když mluvím s Khinem Zaw, kterého jsem potkal žebrajícího na hlavní turistické trase v Chiang Mai (bývá tam sedm dní v týdnu, čtyři hodiny denně), diskuse o jeho rodině znamená jedinou skutečnou chvíli rozpaků, mračna bolesti zastiňující jeho jinak vřelou, obvykle se usmívající tvář.
Když si to Khin Zaw může dovolit, učí se v Chiang Mai anglicky. Jeho kamarád Adžong, plyně hovořící anglicky se nabídl, takže pro nás překládá. Jsou oba otevření a přátelští, mluví jemně, taktní muži, s inteligentní zdrženlivostí v chování, která se u mnoha Barmánců zdá být přirozená. Je to rozmluva tří, která mi objasňuje snad jen něco z právní a sociálně ekonomické složitosti, která ovlivňuje životy barmských nelegálních uprchlíků v severním Thajsku, přičemž podle všeho to vypadá, že příběh Khina Zaw je typický pro mnohé zde a na jih od Mae Sot. Jelikož podmínky, které to způsobily, i nadále trvají a jsou klíčové, zdá se být stejně tak klíčové přinést je do povědomí širšímu auditoriu. Khin Zaw dal najevo radostnou vůli říci mi svůj příběh, a já se cítím poctěn, že jej zde mohu za něj vylíčit.
Když stoupnul na nášlapnou minu, vypráví, tehdy žil sám, ale měl poblíž kamarády z práce, kteří ho osobně odnesli pralesem přes hranici do Thajska. Celé se to přihodilo během odpoledne, přičemž do města na thajské hranici dorazili v devět v noci. V nemocnici v Mae Sot ho ihned vzali do intenzívní péče. Khin Zaw říká, jak byl během cesty do značné míry v bezvědomí a s velkou ztrátou krve velmi blízko smrti. Kdyby nebylo pohotové a účinné pomoci jeho dvou přátel, nepřežil by.
Zůstal v Mae Sot nějaké tři měsíce, aby se zotavil, bezplatně, než ho pustili, do běžné společnosti. Dr. Synthia Maung z kliniky Mae Tao v Mae Sot tvrdí, že 60 až 70 procent obětí nášlapných min, kteří se k nim dostanou, jsou civilisté, mnoho z nich je žen a dětí. Jakožto oběť nehody nemohl být Khin Zaw klasifikován jako uprchlík a ani ho neoslovil nikdo z nevládních iniciativ a jejich zástupců ohledně ekonomické nebo další sociální podpory. Spoléhal se výlučně na barmské kamarády, až ho ani oni nemohli dál podporovat, cítil, že nemohl očekávat víc jejich pohostinnosti. Takže se vrátil, do značné míry veden nutností, do Myawaddy, a znovu se v distriktu Wawlay dal dohromady s jeho tehdejšími kamarády z práce. Nemohl ale pracovat a také měl málo dlouhodobých pobídek, aby tam zůstal, a neschopen dostat se k své rodině ve vzdáleném Jangonu, udělal, co mnozí v jeho situaci, a hledal azyl v Chiang Mai, dál na sever v Thajsku.
To je ale místo, kde hůře řešitelnější potíže Khina Zaw začaly. Jakožto nelegální přistěhovalec v Thajsku, Khin Zaw, spolu s tisíci dalších hledajících azyl pryč od bojů ve státech Karen a Šan, a stejně tak od útisku v Barmě obecně, je neustále pod rizikem deportace. A vskutku, během osmi let od jeho nehody byl devětkrát zatčen, pokaždé dlouho vězněn a poslán zpátky do Barmy a Tačilku, což je přechod pro mnohé uprchlíky (a také další cestovatele) napojený na Mai Sai na thajské straně hranice. Nemá cestovní pas (oprávnění k jeho držení) ani víza pro pobyt v Thajsku, při uvážení jeho zranění, pracovní povolení. Při každé příležitosti při jeho zatčení, první bylo 2004, byl přinucen strávit měsíc ve vězení (naposledy tři a půl měsíce) před nevyhnutelnou deportací do Tačilku. Dohromady strávil ve vězení jakožto nevinná oběť ilegálně umístěné nášlapné miny zhruba devět měsíců.
Pokaždé, aby si zajistil své propuštění, musí platit thajské policii 5000 bahtů (THB; cca 165 US$). Když přejde hranici v Tačilku, který brzy opustí, aby se vrátil do Chiang Mai, barmští vojáci mu nařizují, aby se vzdal jakýchkoliv cenností, které ještě může mít – tj. všech drobných, které má u sebe, hodinek, oblečení, mobilního telefonu. Jeho jedinou, důstojnost mu chránící skutečností na barmské straně hranice je, že jakožto etnický Barmánec je Khin Zaw ušetřen bití, které pravidelně vidí, jak se se samozřejmostí dostává méně privilegovaným krajanům z jeho země, obvykle Šanům (nebo krajanům jiné etnické národnosti). Stěží překvapí, že za těchto podmínek si vybere znovu riskovat nejistotu života v Thajsku, namísto aby žil v účinně uzavřené společnosti, za vojenského režimu v Barmě. Říká, že nesmírně miluje svou zemi, ale v takových podmínkách žít nemůže. Je to už tak dost těžké za daných podmínek, které jsou mu dostupné jako handicapovanému muži, ale podmínky v Barmě potíže ještě zhoršují.
Barma je jedna ze 17ti zemí, které se zdržely hlasování rezoluce OSN v roce 2005 o globálním zákazu nášlapných min. Obdobně, vládnoucí SPDC (Státní rada míru a rozvoje) či její současná obdoba ve vznikající „vládě“ po zfalšovaných volbách 7. listopadu, nevzala Dohodu o zákazu nášlapných min na vědomí.
Nedávná čísla o nehodách zapříčiněných nášlapnými minami v Barmě, dostupná ze zdroje „Landmine Monitor”, ukazují 90%ní nárůst v roce 2007 oproti roku 2006. Internetový Landmine and Cluster Munition Monitor uvádí, že “v roce 2009 došlo v Barmě nejméně k celkem 262 novým zraněním v důsledku min nebo explodujících válečných zbytků (ERW)…, z toho 259 zraněných byli civilisté… V roce 2008 bylo zjištěno nejméně 213 nehod civilistů (30 zabito a 183 zraněno).“ Dodává, že „vzhledem k nedostatku systematického sběru dat a různým zdrojům pro roční data, zprávy neodráží úplný rozsah nehod a zranění v zemi v důsledku min nebo ERW. V roce 2009 OSN uvedlo, že mnoho zranění zůstává bez oznámení.“
Jiné mezinárodní monitorující organizace (jako je Human Rights Watch) také tvrdí, že stejně tak je rozšířeno využívání civilistů barmskou armádou a povstaleckými vojsky, aby jako smrtelné lidské štíty (což je známo jako “minesweeping” – detekce a zneškodnění min) účinně prozkoumali známé oblasti nášlapných min. Jiní pracovníci nevládních organizací včetně Lékařů bez hranic (Medecins Sans Frontieres) zanechali práce v Barmě částečně z důvodu omezení, která vláda kladla ohledně jejich přístupu k obětem po nehodách s nášlapnými minami. Samotné miny jsou zakoupeny kromě jiných zemí z Itálie a USA, a vzhledem k nedávnému zastavení používání nášlapných min v Rusku, je Barma nyní jediná, která se neúčastní snah globální Dohody o zákazu nášlapných min.
Nyní 41-letý Khin Zaw se znovu oženil v Chiang Mai, a po mocné konverzní zkušenosti se stal spolu s mnohými jeho zdejšími barmskými kamarády křesťanem. Mluví o nepochybném citu pro Kristovu lásku, přímém emočním přenosu, který zřídka cítil při intelektuálnějších dedukcích v buddhismu. Popisuje učení karmy především jako příliš komplikované a vyžadující pozorování se skutečnou důsledností; v kontrastu s tím, prostá, ale hluboká víra v Krista mu umožňuje cítit odpuštění a očištění, ať už je jeho aktuální situace jakákoliv. S ohledem na jeho neustálou vřelost a srdečnost, je jen málo pochyb, že jeho křesťanská víra mu při procházení neustálými těžkostmi v průběhu osmi let dala hodně.
Mohu pouze obdivovat jeho nezlomnost, když zvedá svůj kobereček z rohožoviny a berle ze svého špinavého kousku na ulici, aby chytil tuk-tuk domů, poté, co ho půl tuctu ignorovalo jako sociálně nežádoucího, ilegálního, jednoho z těch ze sociální podtřídy (underclass) v Thajsku, kterým se někdy místní lidé snaží vyhnout. I nadále zůstává kauzou hodnou povšimnutí, když se Khin Zaw v Chiang Mai nemůže spolehnout na žádnou síť sociální podpory, a dokonce ani jeho kostel si nemůže dovolit přidávat mu k jeho mizernému výdělku žebráka – většinou kolem 2000 bahtů (66 US$) týdně. Zatímco s ním sedím na jeho místě žebráka, jsou běžně vidět dlouhé proudy západních turistů a Thajců, kteří jdou na party, procházejí bez povšimnutí nebo pro příležitostné blýsknutí se turisty svými cennostmi a fotoaparátem, takže se zastaví a nevrle mu poskytnou 20 bahtovou (66 centovou) bankovku. Hned za rohem stejní turisté dokáží zaplatit 400 – 600 bahtů (13 – 20 US$) za sledování ukázek kick-boxu nebo platit 170 bahtů (6 US$) za pití. Takový je obvykle v Chiang Mai život Khina Zaw a těch, kteří kolem něj projdou očividně nevnímající tuto konkrétní realitu tohoto místa a času.
Den nebo tak nějak po našem rozhovoru mě Khin Zaw zve, abych navštívil jeho kostel, a říká mi, že žádnou neděli nevynechá, aby tam nešel. Zeptal jsem se ho, jak se tam dostane, a z hloubky se smějíc říká, že s tuk-tuk. Stojí ho to 100 bahtů za jízdu tam a zpět, ale nikdy každo-týdenní ceny nelituje. „Mám víru,“ říká a směje se. „Musíš důvěřovat věcem bude to v pořádku“. Velebím a obdivuji víru Khina Zaw; a jen si přeji, abych ji uměl tak hluboce sdílet..
***
Pojem podtřída – underclass (pozn.překl.):
Wiki: Termín underclass je novotvar, který je užíván jako morálně neutrální ekvivalent pro termín „nezaslouženě chudí“ („undeserving poor“) známý v osmnáctém a devatenáctém století.
POLIS (podpora sociálně integračních politik a služeb): „V souladu s rozdělováním společnosti podle tříd vznikl v USA pojem underclass, který označuje znevýhodněnou skupinou uvnitř dělnické třídy (doslova potom „pod-třídu“), která je charakteristická dlouhodobou chudobou, závislostí na sociálních dávkách a rozpadem rodiny, a která má výrazně nižší životní úroveň než většina společnosti.“
***
P.S. Případné dotazy ohledně možnosti příspěvku pro Khina Zaw směřujte prosím např. na email v kontaktu.
Aktualizace 16.12.2011: informace pro případné příspěvky klinice Mae Tao v Mae Sot zde.
Související odkazy:
Khin Zaw – landmine survivor, professional beggar, man of faith (Martin Kovan)
Úmluva o zákazu nášlapných min
Politika ČR k zákazu nášlapných min
Landmine and Cluster Munition Monitor
Copyright © Martin Kovan
UPOZORNĚNÍ: Text podléhá autorským právům Martina Kovana, český překlad autorským právům překladatele. Povolení k jakékoliv formě dalšího využití, kopírování nebo distribuce nad rámec pravidel blogů Respekt, musí být posouzeno autorem, respektive překladatelem. Jakékoliv dotazy na autora a překladatele směřujte nejlépe na email uvedený na tomto blogu.