Obrázek pořídil autor v Paříži v listopadu 2009 na venkovní výstavě autoportrétů dětí z celého světa. Výjimečný mezi stovkami vyobrazení, tento portrét se představuje úplně zakuklený, se zavřenými oči, ústy široce otevřenými jako kdyby v nekonečném tichém výkřiku. Postava s tváří skrytou nebo zbraň konfrontuje vystrašenou postavu. Fotografie umělce, 5ti-leté barmské dívky žijící v uprchlickém táboře na thajské hranici, ji ukazuje se zkříženýma rukama nedůvěřivě zírající na fotografa. I to vypadalo výjimečně mezi doslova stovkami vystavených portrétů, které povětšinou ukazovaly děti smějící se, tančící, pohybující se ve volném prostoru.
**
V nadcházejícím období před prvními volbami po dvaceti letech v Barmě – v jakékoliv formě, natož té náležitě demokratické – může být užitečné poskytnout všeobecné shrnutí často komplikované politické scény v zemi.
Používám jméno země Barma spíše než Myanmar, abych upozornil, že to druhé v pořadí bylo zavedeno v roce 1989 vojenskou diktaturou generála Ne Wina (nyní zemřelý), jeho používání mezinárodním společenstvím pouze směřuje k legalizaci úřední moci, která si takovou legalizaci nikdy nezasloužila ani právně neospravedlnila.
Barma (v barmštině Bamar) jako název je také problematický, jelikož obecněji odkazuje (stejně jako odvození „Myanmaru“) na etnickou většinu Barmánců, pro které se junta snaží získat veškerou moc – proto politika skutečného vyhlazování namířená vůči lidem nebarmského etnického původu (tzv. „menšinám“) ve státech Karen, Mon a Šan jako i dalších. Přesto je snad „Barma“ vhodnější název než „Myanmar“, ve svém širším historickému kontextu zahrnuje založení národa jako moderního státu v poválečném období pod vedením inspirujícího, byť krátkodobě vládnoucího generála (nebo Bogyoke; pozn překl. – titul vyjadřující úctu) Aun Schana – uctívaného otce Aun Schan Su Ťij, oblíbeného demokraty a obdobně tak i konzervativci v Barmě. Byl zavražděn v roce 1947, v 32 letech, pouze měsíce předtím, než jeho země získala nezávislost na Britském impériu; zabit v mračnu kulek, které srazily mnoho členů jeho strany při útoku jejich politických rivalů. Svoboda Barmy byla od svého začátku ohrožena oboustranně zničujícími antipatiemi.
Základním problémem, kterému nyní demokratické hnutí jak v Barmě, tak i vně země čelí, je zda se vůbec zapojit do volebního procesu nebo pokud ano, do jaké míry a s jakými výhradami. Činí zapojení se jakoukoliv živoucí kritiku morálně bezcennou? Nebo je nějaká forma zapojení se jedinou cestou k započetí či pokračování, ať už je skutečně existující stávající úroveň dialogu s režimem sr. generála Than Šweie jakákoliv (přičemž zprávy, že sám rezignoval na post generála, aby poté hrál občansko-politickou roli, oficiální barmská média následně nepotvrdila)? Je to obtížná otázka, jelikož lze nalézt přesvědčivé etické a politicky pragmatické argumenty podporující oba názory.
Je zřejmé, že jak země ASEANu obklopující Barmu, tak i síly Západu v OSN a EU, by mohly momentálně dělat mnohem více, aby se tato témata stala otevřeně vyjádřenými body diskuse při jejich kontaktech s Barmou. Například do začátku října EU společně nepodpořila mezinárodní úsilí o ukončení beztrestnosti v Barmě ve věci válečných zločinů a zločinů proti lidskosti tím, že by se připojila k vyšetřovací komisi OSN navrhované zvláštním zpravodajem OSN Tomasem Ojea Quintanou. Spíše to vypadá, že euroasijské setkání v Bruselu tento týden (ASEM 8, začátkem října, pozn. překl.) odloží barmskou krizi stranou, stejně jako nedávné jednání valného shromáždění OSN v New Yorku. Navíc toto následuje poté, co EU v roce 2008 vydala Obecné pokyny EU pro obránce lidských práv, kde sama požaduje přímo dotažení dodržování těchto „pokynů“.
Barmský volební proces byl navržen podle požadavků volební komise v roce 2008 se záměrem upevnit vojenskou moc (šikovně pojmenované!) Státní rady míru a rozvoje (SPDC) pod rouškou civilní vlády. Ústava z roku 2008 (hořce oponovaná mnohými z demokratického hnutí) účinně znemožňuje základní aspekty otevřené volební kandidatury: svobodu vyjádření, pokojné shromažďování a sdružování. Vzhledem k omezenému času na registraci, omezení shromažďování, nepřiměřeným cenám požadovaným od stran opozice (mimo juntu) a snadnému přístupu junty k státnímu financování, na výsledky voleb lze fakticky nahlížet jako na hotovou věc.
Prodemokratické akce jsou pravidelně narušovány a postihovány po celé zemi, některé strany byly vyřazeny z registrace, jednotliví kandidáti uvězněni nebo jim bylo jinak zakázáno účastnit se volební soutěže, Aun Schan Su Ťij je nadále zadržována v domácím vězení i přes opakované žádosti z celého světa o její propuštění. Podle ústavních pravidel nemůže kandidovat, protože se provdala za muže nebarmského původu (její manžel byl Brit). Avšak její statut politického vězně byl kvalifikován tak, že nyní se zdá, že může volit, nikoliv však sama kandidovat, a to jenom díky tomu, že je v domácím vězení spíše než trestně odsouzená.
Tyto formy orwellovských dvojsmyslů, které mají účinkovat jako prostředky jakoby „striktně zachovávající zákony“ a kterými si režim udržuje moc a snaží se přimět mezinárodní podrobná zkoumání k pasivnímu přijetí svých manévrů, lze jasně pozorovat. Síla falešně právní rétoriky, tak předstíraná jak ve skutečnosti je, s sebou nicméně nese vynucenou autoritu, která umožňuje, že neústupnost režimu je akceptovaná technokratickými strukturami mezinárodního vládnutí.
Mezitím junta v parlamentu určitě získá pro samotné vojenské zastoupení 25%, jak ji zaručuje ústava z roku 2008. Zbývající většinu hlasů téměř jistě dostane Svaz solidarity a rozvoje (USDP) a strany spřízněné s juntou jako je Strana národní jednoty (NUP), vedená bývalými vojenskými veliteli štábu. Strany zastupující juntu navrhnou okolo 2000 z celkem 2500 kandidátů, aby se ucházely o 1163 křesel na třech úrovních zákonodárného sboru formovaného podle ústavy z roku 2008.
Další komplikující slabinou prodemokratického zastoupení v Barmě je rozdělení, ke kterému došlo po rozpuštění Národní ligy pro demokracii (NLD), strany vedené Aun Schan Su Ťij. Aby NLD mohla soutěžit ve volbách, Su Ťij by musela odstoupit jako její vůdce, čímž by však byly pošlapány důvody vzdoru strany vůči juntě – zřejmě do značené míry symbolického, ale pořád významného. Tudíž s ohledem na udržení si své integrity, NLD se jako politická strana rozpadla. Místo toho hledá, jak uplatnit svůj vliv a být prospěšná pro lidi při jejich práci zaměřené na sociální pomoc, bez pevné půdy pod nohama.
Nicméně, jedna frakce v rámci NLD stále doufá v účast ve volbách přinejmenším aktivnější, než by byla celková neúčast v případě bojkotu. Zformovala autonomní stranu Národní demokratickou sílu (NDF), která přijetím nespravedlivých podmínek voleb a ústavy vysílá lidem Barmy i mezinárodnímu společenství dvojsmyslnou zprávu. Tato dvojsmyslnost pak charakterizuje jak volby samotné, zapojení demokratického hnutí v Barmě, tak také postoj mezinárodního společenství. Působí tu dojem, že humanitární prostor a volby jsou přirozeně tzv. inkluzivní, (tzn. že podmínky voleb, včetně aspektů povolebního období, jsou všem přístupné), a že s větší svobodou, pokud jde o humanitární aktivity, přijdou také větší politické svobody. Tudíž Spojené státy se například pokouší zapojit režim (čistě na základě ekonomických a obchodních cílů a investic) stejně jako udržovat zřetelně vyjádřené veřejné odsouzení potlačování lidských práv v Barmě. Junta je legalizovaná, pokud jde o její větší eventuální zařazení do globálně-ekonomického programu, zatímco její morální status jako regionálního kapitálového podílníka obecně zaujímá až druhořadé místo v tomto doufání, zřetelně existujícím na obou stranách. V červenci a září tohoto roku snr. generál Than Šwei dokázal navštívit Indii i Čínu, za všeobecného vyjádření respektu a beztrestnosti.
Avšak pokud jde o dosavadní důkazy o jejich zájmu, junta nesplnila dokonce ani polovinu z požadavků na svobodné a spravedlivé volby 7. listopadu, a to ponechme stranou ty další. Počet politických vězňů se během tří let od šafránové revoluce téměř zdvojnásobil. Požadavek Vijaye Nambiara, šéfa kabinetu generálního tajemníka OSN Ban Ki Muna navštívit nové politické hlavní město Naypyidaw buď před, nebo po volbách, byl jednoznačně zamítnut. Samotné převzetí pojmu „svobodné a spravedlivé“ je nevhodným označením. Když Navi Pillay, vysoká komisařka OSN pro lidská práva nedávno řekla, že svět by měl uplatnit „nejvyšší možnou bdělost“, aby zajistil, že blížící se volby v Myanmaru budou „svobodné a spravedlivé“, prozradila tím rozsah esenciálního nedostatku náhledu na barmskou krizi: za prvé, je jisté, že bude téměř nemožné uplatnit takovou bdělost, a dokonce i kdyby to možné bylo, jako dříve, jistota dosažení i mála je (stejně jako doposud byla), pokud jde o ochranu skutečných svobod, vratká. Za druhé, takové „svobodné a spravedlivé“ podmínky, jakožto první předpoklad demokratického procesu, nedostaly nikdy prostor, aby se s nimi mohlo začít. Z tohoto důvodu mohl Win Tin, ctěný zakládající člen NLD a dřívější politický vězeň přeživší 19 let věznění v Barmě, koncem minulého měsíce napsat, že „není potřeba čekat na den voleb, abychom si o nich udělali obrázek.“
Jeho řešení? „Rozumný politický dialog mezi armádou, Národní ligou pro demokracii vedenou paní Aun Schan Su Ťij a zástupci etnik, je jediná cesta mírového řešení problémů v Barmě. Armáda po rozhovorech vůbec netouží. Ale v případě, že mezinárodní společenství bude skutečně vyvíjet důrazný a účinný tlak na režim, kombinace nátlaku zvenčí a nenásilného odporu uvnitř země přinutí režim, aby přešel k dialogu.“
Zajisté můžeme a musíme se připojit k volání Wina Tina k akci, tak opožděnému jako tato akce může být a tak velmi naléhavému, jako už bylo o tolik delší volání samo.
**
Originální anglická verze byla zveřejněna 3.10. na anglickém blogu autora.
**
Copyright © Martin Kovan
**
UPOZORNĚNÍ: Text podléhá autorským právům Martina Kovana, české překlady autorským právům překladatele. Povolení k jakékoliv formě jejich dalšího využití, kopírování nebo distribuce nad rámec pravidel blogů Respekt, musí být posouzeno autorem, respektive překladatelem. Jakékoliv dotazy na autora a překladatele směřujte nejlépe na email uvedený na tomto blogu.
**
Související odkazy (doplněno):
The Burmese election November 7: boycott or engage? (Martin Kovan)
V „předvečer“ voleb – zneklidňující chvíle pravdy Barmy (Martin Kovan)
Su Ťij je na svobodě, ale západní korporace s barmskou juntou spolupracují nerušeně dál (Daniel Veselý)
Barma je nicotným pěšákem na šachovnici velmocenských třenic (Daniel Veselý)
Vazby firem na vojenskou vládu v Barmě (The Dirty List)
Barma a Chevron aneb lidská práva na prodej (Daniel Veselý)
Ruský atomový reaktor pro barmskou vojenskou diktaturu (Miroslav Šuta)