Krásné Sagaing Hills, místo přibližně třicet kilometrů z Mandalaj v centrální Barmě, je charakteristické svou rozmanitostí buddhistické retreatové[1] kultury. Nachází se zde stovky klášterů pro muže nebo ženy, meditačních center pro laiky, škol typu college a dalších vzdělávacích institucí. Jsou umístěné v klidných klášterech, atraktivních starých koloniálních základnách i modernějších klášterních zařízeních.
Z bohatého zeleného listoví se zvedá bezpočet zlatých špic typických barmských pagod. Lemují klidné široké břehy řeky Irrawaddy nebo se tyčí opodál, na místních kopcích.
Sagaing Hills je pozoruhodně tiché, prozářené místo. Pouze občasný zvuk buddhistických modliteb, šířící se z ampliónů, přispívá k atmosféře pokoje a lehkosti, která naplňuje zdejší život.
Sagaing je barmskou obdobou indické ášrámové kultury. Mnoho Barmánců sem přichází po svém odchodu do důchodu, aby se oddali duchovním záležitostem a osobní kázni při buddhistickém studiu, meditaci a životu v mravnosti. O této kultuře vypovídají často krásně elegantní pagody, klášterní chrámy a svatyně, a rovněž lidé v rouchu i laici, jež se pohybují podél silnic s klidným a jemným pohledem – dokonce i četní pouliční místní psi a kočky zdá se žijí život odříkání od potyček a svárů.
Za prašnými cestami malé vesnice, nad odlehlou oblastí stoupající do výšky k nejvyššímu pásmu Sagaing Hills, se nachází nedávno vybudovaný Mezinárodní institut buddhistického vzdělávání (IBEC).Tato instituce pro klášterní i sekulární vzdělávání byla založena roku 2008. Ředitelem je ctihodný Ashin Sobhita, mladý, ale již vysoce ctěný barmský seniorský mnich. Od počátku byl vůdčí silou při zřizování IBEC.
Nyní (podzim 2010) má IBEC k dispozici novou působivou centrální budovu pro výuku a administrativu, knihovnu, učebny, několik přilehlých budov a jídelnu s kuchyní (viz obrázky). Je zde ubytováno téměř sto mladých mnichů. Mnozí z nich, kteří sem přišli, hledali útočiště od narušených rodin, chudoby a ‚rozmarů‘ života za totalitního režimu. Jejich věk se pohybuje v rozmezí od pěti do dvaceti let. Mnozí jsou sirotci, jiní prostě hledají lepší vzdělávací možnosti, přičemž veřejné školy jsou pro ně často příliš drahé.
Vzdělávací osnovy IBEC zahrnují sekulární národní vzdělávání ve vědě, barmštině, angličtině, historii a matematice, a také buddhistický výcvikový program. Ten se v zásadě skládá z dvou hlavních oblastí: jedna je Priyati, což je studium textů v jazyce páli, v kterém je sepsán hlavní soubor textů théravádového buddhismu (rozšířený v Barmě, Srí Lance a Thajsku). Studium zahrnuje důkladné verbální a poslechové učení se súter, původních duchovních textů Buddhy, vinajáně, klášternímu kodexu disciplíny pro théravádové mnichy (a mnišky), a abhidhammě, což je více technické, filozofické a psychologické pojednání analyzující podstatu mysli, vědomí, emocí a samsárické nevědomosti a buddhistickou stezku k probuzení se z takové nevědomosti. Všechny tyto tři oblasti studia tvoří tři tradiční „koše“ théravádového (skutečně úplného buddhistického) učení, tzv. tripitaku.
Na oblast prijati navazuje pripati, což je praktický aspekt meditace a oddávání se, který více teoretické studium prijati uvádí do dynamického kontextu sebezkoumání a etických vztahů s ostatními, zvláště učitelem. V pripati mnich také rozvíjí osobní důvěru a oddanou symbiózu se symbolem Buddhy, takže všechno jeho úsilí a studium se navíc těší požehnání bohaté 2500 let buddhistické tradice inspirované jeho hlavním zakladatelem.
Théraváda v Barmě, jako i jinde, je neobyčejně pragmatická a racionální ve své filozofické orientaci, a přitom plná takových hodnot jako je respekt, skromnost a nezištnost. Všichni mniši žijí pohromadě, spí, jedí a umývají se v společných místnostech, jejich jediným osobním vlastnictvím je obyčejně plechová bedna, která označuje jejich místo na spaní na podlaze v jedné z budov, a v které mniši uchovávají svá roucha, knihy, studijní materiály a buddhistické rituální předměty. Žijí tímto tradičním buddhistickým způsobem a vypadají spokojeně a klidně. Je tam hodně smíchu, hodně času na venkovní sporty nebo na čtení uvnitř během horkých poledních hodin; a stejně tak čas na osobní konzultace s učitelem.
Každé ráno a večer – jev zde poměrně unikátní a nikoliv společně praktikovaný například v tibetském klášterním rozvrhu – se všichni mniši scházejí v hale na 45ti minutové meditační sezení. Zde, stejně jako ve svém více teoretickém studiu, následují základní dvoučlennou praxi meditačních metod samathá a vipassaná, které zahrnují základy v mentálním klidném setrvání nebo rovnosti následované analytickou meditační praxí nebo meditací vhledu. Jejich učitelé jsou vždy „při ruce“, aby je prováděli a „dohlíželi“ na jejich praxi. IBEC slouží jako pozoruhodně vzájemně se ovlivňující komunita pro buddhistické bádání a praxi, jakožto součást naplňování buddhistického záměru probuzení moudrosti a soucítění.
I sekulární vzdělávací složka je v IBEC přesvědčivá, v areálu žije v svém vlastním příbytku kousek dál od centrálních klášterních budov kolem půl tuctu školených a často docela mladých učitelů. Mnoho těchto učitelů získalo své vzdělání v Rangúnu, Mandalaj nebo v jiném velkoměstě, ale dávají přednost životu v podmínkách částečného ústraní v Sagaing, kde se mohou věnovat svým buddhistickým zájmům. A skutečně, celá instituce slouží jako buddhistické útočiště pro klášterní i laické zájmy.
Někteří učitelé jsou profesionálové na částečný úvazek, kteří přišli na toto místo strávit kratší období. Nabízejí svou zkušenost, ať už je to vyučování anglického jazyka, kurzy IT nebo „technické know-how“. Někteří z nich mohou být místní vzdělaní lidé. V daných podmínkách však zakoušejí takové lopocení, že je vede k touze strávit nějaký čas pryč od stresu ve městě. Pobývá tu nejméně tucet učitelů dobrovolníků i nově vysvěcených mnichů a mnišek.
Když přicházejí západní cestovatelé, oceňují neobvyklé a idylické možnosti v prostoru, jakým je IBEC i jeho okolí. Takové možnosti jsou výhodnou nabídkou třeba právě pro někoho, kdo má na Západě snad při mnohem vyšších nákladech méně na výběr, pokud jde o životní styl.
Ti, kteří přicházejí do IBEC jako dobrovolní učitelé, dostávají zdarma jídlo a přístřeší, spolu s ostatními rezidentními učiteli. Několik západních učitelů se nechalo v IBEC vysvětit na mnichy a mnišky théravádové tradice na kratší nebo delší období a za plné podpory místní Sanghy. Mimoto, Mandalaj je odsud pouze hodinu nebo i méně, takže někteří dobrovolníci kombinují svou zkušenost vIBEC se závazky, které mohou mít ve městě. Zdá se, že pružnost pokud jde o možnosti v IBEC, funguje pro všechny zainteresované skvěle.
Ctihodný Sobhita doufá, že dojde k dalšímu rozšíření již existujících obytných a výukových budov, stejně jako počítačových učeben a multimediálních zařízení pro semináře, konference a sezónní ústranní. Ty by měl IBEC nabízet v budoucnosti. Sobhita si představuje, jak IBEC a podobné buddhistické instituce nabízejí alternativu k státnímu vzdělávacímu systému, často omezenému pokud jde o jeho rozsah a příliš drahému pro lidi chudší a znevýhodněné.
Podle Sobhity takovéto systémy mohou přispívat k vývoji skutečně světového a tolerantního náhledu na další náboženská vyznání. Domnívá se, že IBEC je schopný pomáhat v rozvoji mravní kvalifikace a připravit Sanghu i laiky na mnoho sociálních a politických výzev, kterým může čelit Barma a také svět všeobecně. Vítá návštěvy a/nebo dary pro IBEC od kohokoliv s upřímným zájmem o učení théravádového buddhismu. Zvláště jsou vítáni ti, kteří hledají jiné možnosti života, odlišné od těch, které znají z městských metropolí Východu a Západu.
Sagaing je klidné, skoro až příliš idylické místo, kde je snadné zapomenout na potíže světa – a přesto, je lepší začít zde, jak ctihodný Sobhita popisuje? Zdá se, že výcvik a prostředí, které podporují buddhistická dosažení, mohou mít skutečný úspěch právě v takovém místě jako zde, kde autentický příklad, v jistém smyslu „mezinárodního“, buddhistického života tak hojně vzkvétá.
**
Internetová stránka I.B.E.C. včetně informací o kontaktech, pokud jde o návštěvu centra, ústraní (retreaty) nebo dary: www.ibec-sg.com.
Anglická verze článku zde.
[1] retreat – ústraní, tzv. retreat, se vbuddhistickém kontextu používá pro pojmenování stažení se do klidného ústraní a provádění intenzívní buddhistické praxe; pozn. překl.