Američan Alan Clements strávil téměř deset let v Barmě jako buddhistický mnich. V letech 1995-96 se do Barmy vrátil a vedl sérii rozhovorů s Aun Schan Su Ťij, z kterých vzešla kniha Voice of Hope, Hlas naděje (1997, reedice 2008).
Překlad původního rozhovoru Martina Kovana s Alanem Clements z 14. prosince 2009, Paříž – Los Angeles. Česká verze publikovaná u příležitosti narozenin Su Ťij 19. června.
MARTIN KOVAN: Alane, když spolu mluvíme, Aun Schan Su Ťij (ASSŤ) vstupuje do prvních měsíců patnáctého roku svého uvěznění za vojenského režimu v Barmě. Ve stejné době ji časopis Foreign Policy jmenoval na 26. místě seznamu stovky světových „top myslitelů“ jakožto „živoucí symbol naděje v temném prostoru“. Alane, znal jsi ji osobně, jsi s ní spoluautorem dobře známé knihy Hlas naděje (Voice of Hope), opětovně vydané v roce 2008. Můžeš se podělit o svůj vlastní pohled na její oddanost demokratické svobodě v Barmě?
ALAN CLEMENTS: Martine, moje zkušenost s ní po dobu šesti měsíců v letech 1995 a 1996, brzy po jejím prvním propuštění po šesti letech věznění, byla zkušenost přítele Barmy, který tam byl buddhistickým mnichem, a přítelem jejího hlavního poradce U Ťina U. (U Ťin) byl kdysi generálem v armádě, ironií osudu za diktátora Ne Wina, který ji uvěznil. A jeho loajální generál měl tolik moci, že uvěznil také U Ťina. Hned po konečném propuštění se U Ťin U stal mnichem v klášteře v Rangúnu, kde jsem žil – v centru Mahási Sajadó. A ironicky, jak jsem se snažil studovat a praktikovat a porozumět podstatě své vlastní mysli, tzn., usiloval jsem o osvícení, samotný generál mi dával hodiny o psychologii diktatury a totality.
KOVAN: U Ťin U byl opravdový generál – vcelku obrat o 180o, abychom tak řekli minimálně toto.
CLEMENTS: Ano, on se takto archetypálně přeměňuje z „rozeného zabijáka“ v gándhíovského bojovníka za svobodu a poradce AŠSŤ. Takže to bylo prostřednictvím něho, že jsem jí byl uctivě představen. Přišel jsem k ní vedený dhammou (ekvivalent v sanskrtu: dharmou, pozn. překl.), podstatou zkušenostní buddhistické praxe převedené do dynamické akce, jak to vidíme dnes v Barmě. Takže moje zkušenost s ní je o „dhamma-sestře“, chceš-li, někom, jehož bytí, její hlas, vyjádření, myšlení, jsou projevem jejího chápání těch kvalit vědomí, které jsou nejvíce zodpovědné za osvobození lidské mysli od strachu, hněvu a chamtivosti. A to je důvod, proč nazývá svůj boj za demokracii v Barmě v prvé řadě revolucí lidského srdce nebo, jejími slovy, revolucí duše.
Takže moje zkušenost s ní je skutečně zkoumáním, co formuje tento pozoruhodně odvážný nenásilný boj: proč je nenásilí vhodnější než ozbrojený boj? Jaká je hodnota mettá, milující-laskavosti, při konfrontaci s vojenskou nespravedlností atd.? Poznal jsem psychiku buddhisticky inspirované revolucionářky. Právě v tom je velmi lidská: snad jedna z nejneokázalejších lidských bytostí, které jsem kdy potkal, pozoruhodně plná radosti uprostřed toho pekelného žáru v Barmě s 50ti miliony lidí ve své zemi drženými jako otroci touto diktaturou. Máš tuto ženu, která si neobvyklým způsobem užívá své vlastní suverenity, jako bytost nezávislá a současně neoddělitelně spjatá se svými lidmi, „universální matka“. Zdá se mi, že má hluboký vztah k archetypální ženskosti, dokáže pracovat s rozdíly spíše než je ničit a bojovat proti těmto rozdílům. Chce hovořit o těchto rozdílech – a nemohu říci, že já jsem toho příkladem – ale mám to rád jako ideál: rozmlouvejme, nezabíjejme, buďme laskaví, ne krutí. Povznesme se, spíš než abychom se zostouzeli. To je její zpráva pro generály, to je její zpráva světu: pokud nemůžeme uzdravit rozpory naší vlastní vnitřní bytosti, jak můžeme očekávat, že vyřešíme rozpory v naší politice a dojdeme k porozumění? Takže, ona vychází z modelu „jednoho světa“, Martine, a myslím, že v dnešním světě je to velmi důležitá zpráva.
KOVAN: Samozřejmě náboženské osobnosti jako Jeho Svatost dalajláma (JSDL) říkali ve stejnou dobu podobné věci, a stejně jako Nelsonu Mandelovi, s nímž je často srovnávána, se jí podařilo naladit se na universální strunu, která dál rezonuje i se západními lidmi. Jak bys víc rozvedl toto konkrétní spojení se „západním“ vědomím nebo západním sekulárním etickým svědomím, které nás i nadále ovlivňuje?
CLEMENTS: Podle mě ASSŤ přezkoumává, dokonce i kdyby to nevěděla, celý model bódhisattvy, jak tato mozaika energií nazývaných páramí (nebo páramitá v sanskrtu; 10 dokonalostí – pozn. překl.), jak se tato energetika lásky, soucítění, pokoje, energie, vyrovnanosti a trpělivosti, mohou projevit, a jak mohou formovat emocionální krajinu, s kterou jsme právě nyní v této hluboké intersubjektivitě („co je společné mnoha nebo všem lidem“, pozn. překl.). Ona se vztahuje z toho místa revoluce, kde „vědomí je vůdčí silou tzv. bitvy“, jelikož, jak říká: „Nemám v úmyslu vás napadat, nemám v úmyslu použít zbraň, nejsem ten, který věří těmto věcem. Věřím ve společné styčné plochy jednoho vědomí s druhým.“
Studovala na Oxfordu, Barmánka s obrovskou literární zkušeností a porozuměním, které vychází z buddhismu, z kultury se třinácti různými hlavními etniky, kteří mluví snad až 170ti různými dialekty, především buddhisté, ale nejen buddhisté – jsou zde muslimové, jsou zde Sikhové, katolíci, baptisté, ateisté a animisté. Takže máme tuto bohatou směsici jazyků a etnik, náboženství a odlišností v stylech chování, a ona tím prochází jako žena, která nenese vlajku náboženského nacionalismu, i kdyby bylo kultivované. Říká, „jsem žena, člověk, a tyto nadčasové principy nepatří výlučně jen někomu.“ Mettá, milující laskavost, není jen buddhistická, stejně jako soucit není jen křesťanský. Takže je postavila mimo tyto koncepty a říká, že revoluce je v první řadě revoluce ducha, kde jeden přijímá odpovědnost za svůj vlastní stav mysli, a že v společnosti nemůže žádná změna přetrvat bez v první řadě změny vědomí. To je pro mě velmi inspirující prostor, v kterém se s ní mohu identifikovat jako s duchovním člověkem a politickým vůdcem – jelikož jedinečným způsobem od základu mísí současné duchovní pravdy – tak jednoduché, jak mohou být – a tvrdé, ostré, politické reality. Nebojí se spojování ducha s politikou. Dává najevo pozoruhodně krásné zjištění, že vědomí je neoddělitelné od základů civilizované společnosti. Má praktické chápání založené na zkušenosti, jinými slovy, Všeobecnou deklaraci lidských práv chápe jako jistý druh sekulární předlohy pro dharmu. Což je docela unikátní.
KOVAN: Je možné, že je to tak unikátní, že by to mohlo vzbuzovat příliš obav? Protože to skoro vypadá, jako by mezinárodní vůdci, kteří ji respektují, zároveň museli její výzvu k nenásilí, kterou ona nabízí, odsouvat ve své politice poněkud stranou. Ona vyžaduje osobní integritu, čímž oslovuje něco z nejhlubšího egoismu, který je všeobecně zakořeněný v politickém vůdcovství nebo v právně zaručovaných zájmech.
CLEMENTS: Mohla předejít svou dobu, o tom není pochyb. Ale ona stojí jako diamant uprostřed, ať už tento svět, který vidíme a nějak interpretujeme, je cokoliv – samozřejmě v Barmě je to totalitní noční můra. Takže její jas se tam velmi krásně vyjímá. Je to příliš mnoho pro tento svět, aby viděl toto světlo? Nemyslím si. Můj pocit je, že ona je tak upřímná, myslím, velmi žhnoucí oheň, chceš-li, hořící světlo, které je příliš pro nějaké dravé patriarchální modely, které jsou motivované uniformou a mocí – jak pak omývat chladivou vodou důvěrného vztahu reptiliánské vědomí (analogie na vývojově nejstarší části mozku; pozn. překl.) plné násilí?
ASSŤ pro mě, ne proto, že je jediná, stojí docela vysoko v panteonu lidí z celého světa. Nejenže reprezentuje globální lidská práva a přináší je do popředí zájmu mezinárodní scény, ale také ztělesňuje živoucí esenci svobody, která přežívá v jednom z nejdrsnějších a nejbrutálnějších vojenských režimů moderní doby. Žije v rámci neobyčejně represívních podmínek a říká „ne“ násilí a „ano“ lásce. Říká „ne“ krutosti a „ano“ svobodě a říká: „jste součástí řešení, nejste nepřítel, odmítám vás démonizovat“. A tyto typy hluboce zakořeněných osobnostních struktur a postojů, které představují dharmu nebo ontologii osvobození, tj. osobní zkušenost bytí na této základní úrovni, lidé vnímají jako neobyčejně hrozivé. Intimita je pro lidi občas hrozivá, sdílení je občas hrozivé. A pro mě je to pozoruhodný dar, který ona přináší do popředí zájmu pro nás pro všechny, abychom jej zkoumali a hráli si s tím, převzali jej, spojili se s tím. „Úžasné – je tam člověk, který říká, že svoboda je důležitější než strach. Je tu alternativa rozdělení a militarizace.“
KOVAN: Alane, stejně tak to vypadá, že dokud toto nedokážeme na individuální, kolektivní, národní a mezinárodní úrovni, situace v Barmě zřejmě zůstane do jisté míry na mrtvém bodu. Když nyní mluvíš o ASSŤ zachovávající praxi nenásilí, je těžké sledovat, na jaké úrovni se dokonce prezident Obama, se vším jeho dosavadním velkým úspěchem, dokáže „angažovat“: podporuje trest smrti a je ochoten vést spravedlivou válku. Jak my jako západní demokracie přijímáme do našeho vlastního psychického hospodářství, abych tak řekl, co ASSŤ nabízí?
CLEMENTS: Ano, velmi zajímavá připomínka. Poté, co ji přednesl, jsem se několikrát díval na řeč prezidenta Obamy při převzetí Nobelovy ceny míru. Chválil jsem jeho řeč, v které byl upřímný k sobě a světu. Potřeboval jsem od něj takové prohlášení o skutečném stavu. Dnešní svět chce po člověku, aby byl ochoten vytáhnout zbraň, a pokud ne, tak podporovat lidi, kteří zbraň vytáhnou, a když ne, tak namířit a stisknout spoušť na ty, kteří páchají zločiny, a když ani k tomu není ochoten – kdoví – vrhnout atomovou bombu? Nevím, kde to končí, když si vezmeš ideologii tzv. spravedlivé války. Myslím, že v jeho pozici čestného muže, který chce ozdravit obraz Ameriky ve světě, existuje způsob, jak přijmout zodpovědnost za zločiny, podvody, chybné jednání. ASSŤ je podle mé krátké zkušenosti s ní čestná dáma – ona je první, kdo přiznává své vlastní chyby. Ona zůstává pevná ve své pozici upřímné snahy o hluboký dialog se svými odpůrci. Existuje způsob, jak vést dialog v Afghánistánu, existuje způsob, jak vést dialog v Pákistánu, existuje způsob, jak vést dialog s Palestinci a Izraelci, a existuje způsob vedení dialogu s Američany, republikány a demokraty a existuje způsob vedení dialogu s vlastním vědomím. A myslím, že to je ten chybějící prvek v americké a světové politice, který přináší ASSŤ: respekt k podstatě chápání lidského vědomí.
KOVAN: Barmská junta sama hájí svou politiku z titulu zachování pořádku v Barmě se záměrem zabránit „bratrovražedným nacionalistickým bojům“ etnických menšin. Co myslíš, jaká by byla politická realita svobodné Barmy vzhledem k této úrovni vnitřního konfliktu, která je patrná? Teoreticky by sama ASSŤ i strana NLD (Národní liga pro demokracii) musely čelit vnitřnímu barmskému konfliktu, jelikož mezi etnocentrickými realitami a eticko-spirituálními ambicemi evidentně existuje rozpor.
CLEMENTS: Ve skutečnosti to není přesný portrét barmské politické scény. Pravda je taková, že v mnohých etnických oblastech podél hranic se sousedícími zeměmi se režim se svými 500 tisíci vojáky dopouští masového zabíjení, ne-li etnického vyhlazování. Je to vraždící mašinérie, která v podstatě jen prochází vesnicemi, jak se jí chce, a ničí život, jak víme, a člověk se ptá, proč? Není to z žádného jiného důvodu než z hluboko zakořeněné, určité formy přežívajícího ethnocentrismu a moha neboli neuvědomění, které je vedeno a živeno jednoduchostí propagandy a indoktrinačního systému založeného na modelu „když nezabiješ, budeš zabit, když zabiješ, dostaneš najíst a tvoji rodiče také dostanou najíst“. Od roku 1962 do moderní chvíle tu máme zemi, která postupně upadá sociálně, politicky, environmentálně, duchovně, a to na každé úrovni, kterou si lze představit, až k nynějšímu bodu, kdy jedna z nejrozsáhlejších stálých armád na světě dělá jednu věc: utiskuje, zabíjí, mučí, znásilňuje svoje vlastní lidi. A člověk se ptá, proč?
Je to problém, na který ASSŤ upozorňuje znovu a znovu, a který se k ní zpátky vrací: kdy už koloběh násilí skončí? Pokud my sami tento koloběh nepřerušíme v našem vlastním srdci a mysli, jak vůbec může trvalá změna nastat? A oni se jí ptají, zda je nenásilí duchovní zásadou nebo je to politická taktika. ASSŤ je pozoruhodně sjednocující postava, a nepředvádí jen nějakou fanatickou politiku v rámci NLD, je velice přitažlivá. Vím to z přímé zkušenosti, když jsem býval s ní a jejími hlavními kolegy, kteří znají srdce barmských lidí, a není žádným tajemstvím, že ve volbách v květnu 1990 vyhráli kolem 89% lidových hlasů, včetně vysokých čísel za etnické menšiny – tj. jiná etnika než je barmánská (etnická, pozn. překl.) většina. A ona říká, že nenásilí „je prostě elegantní. Může to být nejpomalejší věc v dlouhodobém procesu, ale ti, kteří nás vidí, jak si svou moc zajišťujeme zbraní, se časem s námi budou názorově rozcházet, protože lidské mysli se vzájemně liší, a oni budou předpokládat, protože jsme to dělali, i oni to mohou dělat. Takže musíme být příkladem, někdo musí složit zbraně první. Nemusí to být za mého života, kdy zažijeme demokracii v naší zemi, ale musím zůstat věrná zásadě, že je daleko výhodnější rozmlouvat než zabíjet.“
KOVAN: Alane, myslím, že by bylo spravedlivé říci, že ze všech světových vůdců, které v současné době můžeme poznat, je vedle ní J.S. dalajláma možná jediná osobnost, která kromě své náboženské příslušnosti říká v podstatě to samé. Přitom barmská a tibetská krize zůstávají podle všeho stěží řešitelné, uzavřené v nemohoucnosti, která by tak moc potřebovala být analyzována, stejně jako to pomýlení, které jsi právě popsal.
CLEMENTS: Myslím, že se nacházíme na evoluční hranici, kde musíme vidět, že čelíme archetypální záležitosti: můžeme společně existovat ve světě bez zabíjení jeden druhého nebo máme prodávat zbraně na podporu těch, kdo zabíjí lidi, kteří jsou nám vzdálení, v zájmu našich vlastních ekonomických potřeb? Chci, aby Barma zvítězila, stejně jako Mandela a de Klerk sdíleli cenu za mír, plakal bych radostí pro tuto planetu, pro budoucnost mé dcery a budoucnost jejích dětí, že muž jako je Than Šwei – a nejen Than Šwei, ale jakýkoliv muž, a to místo i v mém srdci – našlo naději skrze úsilí protínající odlišné části mé vlastní duality, takže bych mohl stisknout ruce a rozlomit chleba a pít víno a tancovat s opozicí. Protože vím, že nemohu žít bez vás. Nemůžeme každého zlikvidovat, protože co vidíme v jiných, nechceme rozpoznat v sobě. Takže nastal čas, kdy ASSŤ je živoucí vzor a jsou další na tomto světě, kdo v podstatě říkají, že „srdce je plné dualit, jak víme, ale neobávám se integrace těchto dualit a jsem připraven vás také pojmout, jsem připraven svou projekci vzít zpět. A převzít zodpovědnost za svou mysl a svůj strach a svůj vztek a říci: ‚Poslouchej, přeji si, abys byl mým přítelem.‘“
Pro mě je to metoda, kterou potřebujeme následovat. Víš, jedna věc je mít poster ASSŤ na své zdi. Další věc je něco o ní vědět, další věc je vědět, co vyjadřuje, další věc je ztělesňovat, co vyjadřuje, a přirozeně toto ztělesnění předávat dalším. Je to proces, který zde hledáme – jak vzít svůj plakát s jejím obrázkem ze své zdi, a jak napodobit ikonu „někde tam“ ve své psyché. Je to zkušenostní hranice, o které se tady pokoušíme hovořit. Co to znamená? Sejmutí ikony, sundání plakátu ze stěny, skončení s projektováním představy ASSŤ na svém koncertu, Bono: nemluvme už o ní, ale naslouchejme, když mluví. Naslouchejme její písni… slovům „zůstávám, neodcházím“. Naslouchejme její řeči, jejímu svobodnému hlasu. Naslouchejme jejímu hlasu, nechme, ať se stává hlasem naděje, tím, že dáme svobodu jejímu hlasu. Je to, jako kdyby byl dalajláma uzamčený v kobce paláce Potaly a jen občas by se možná nějaké to slovo dostalo ven. A to je ten hlas, který chce režim utišit. Má práce, mou povinností, mou láskou právě nyní je osvobodit její hlas. Nemůže být svobodná – ale osvoboďme její hlas. Co řekne světu?
KOVAN: Je to krásné aspirování, a paralela s dalajlámou je také velmi zajímavá, protože máme někoho v podobném postavení, ovšem s tím rozdílem, že on je relativně svobodný a my můžeme s vděčností naslouchat tomu, co má na srdci. Možná uvěznění ASSŤ jistým způsobem posiluje její integritu, zatímco dalajláma se stává jaksi zředěným v globálním, médii řízeném, opěvovaném rozšiřování toho, co je zde existenciálně v sázce: svoboda lidí a jejich národa.
CLEMENTS: Ano. Oba jsou hluboce oddaní nejen (vládě) nenásilí, ale také přeměně skrze transformaci vědomí a pochopení lidské vzájemnosti, politice prostřednictvím hlubokého pochopení těch složek vědomí, které působí pro mírové soužití. To vše není novou formou socializované politiky, ale umožňuje opravdovou individualitu i jedinečnost, takže lidská práva nejsou jen zajišťovaná a chráněná, ale jsou také osvobozena z rámce sektářství a dogmatu, a my můžeme oslavovat originalitu. Viděl jsem své učitele jako např. učitele ASSŤ U Ťina U, syna diktátora, armádního generála, jak sám prošel archetypální transformací, sám od sebe se stal ze zabijáka apoštolem míru. Takže, skutečně máme příklady, jako byl Ongkulimala (anglický přepis Angulimala, pozn. překl.), sériový vrah z buddhistického mýtu, který se stal svatým.
KOVAN: U Ťin U prošel touto změnou v prostředí náboženské tradice, buddhistické tradice a kláštera, v respektovaném postavení vysvěceného mnicha v barmské společnosti – tzn. v jasně vymezeném kulturním rámci, který je obecně zapotřebí pro upevnění počátečního vnitřního existenciálního kroku, abychom tak řekli.
CLEMENTS: Tak jak tomu rozumím, k změně došlo, když hluboce zkoumal svou vlastní psychiku a duši. Stal se nejdřív meditujícím, nikoliv mnichem. Stojí za zmínku, že někdo do jeho vězeňské cely, když tam byl sám a sesazený z piedestalu armádního generála, hodil malou meditační knížku, kterou napsal Mahási Sajadó, což byl, jak víš, jeden z největších učitelů sútry meditace (Sattipatthana). Takže (U Ťin U) meditoval podle instrukcí v této malé knížce. Díky tomu měl velmi pozitivní zkušenost z vězení o samotě – říkal, že se mohl na něco podívat nezaujatě – například odlišil svůj vztek od své vlastní bytosti.
KOVAN: Ano. Přesto se zdá, že potenciální cesty osvobození se od dřívější minulosti, nebo, na národní úrovni, od dřívější vlastní představy, která selhala v službě lidem, vyžadují nějakou formu kulturně pochopeného osvobození. Například v době hnutí za občanská práva to byla gándhíovská ahinsá (nenásilí) Martina Luthera Kinga, ovlivněná křesťanstvím, v Indii pak stará hinduistická a zvláště džinistická tradice a stejně tak práce Tolstého a Thoreaua inspirující Gándhího. Myslím, pokud jde o ASSŤ, i když ona to výslovně neříká, hluboce se vztahuje k buddhistické metafyzice a etice.
CLEMENTS: Ano. Myslím, že příklad ASSŤ a U Ťina U souvisí s pochopením, které je zavedlo do přímého zkušenostního vztahu s naší všudypřítomnou podstatou, s tímto polem vzájemně propojených vědomí, které každý obývá. Například, ASSŤ a U Ťin U vycházejí z jednoduchosti šántidévovského vhledu, při kterém se praktikuje tzv. vcítění se do jiné cítící bytosti, a to se záměrem pochopení podstaty soucitu (jedná se o rozpoznání, že bolest či utrpení jiné cítící bytosti je stejné a stejně významné jako je to vlastní. Často je to velmi racionální proces za účelem vcítění se, empatie s ostatními cítícími bytostmi, z logických důvodů – se záměrem vyhnutí se sebestřednosti a pro pochopení, že všechny cítící bytosti mají stejné pocity, resp. potřebují pomoc, nejen osoba sama; pozn. MK). Provádění této praxe na úrovni cítění, více a více, se záměrem skutečně se zastavit a zabydlet se v takové přítomnosti s někým jiným, vyžaduje hlubokou úroveň ustání a otevření se něčemu jinému než svému vlastnímu narcisismu. Cítit potenciálně bolest jiného člověka jako bolest své rodiny nebo svou. Což byla přeměna U Ťina U, začal vidět, jak se předtím vzdálil od vnitřního pochopení naší vzájemné propojenosti, načež opravdu zakusil vcítění – přímou bódhisattvovskou empatii.
KOVAN: Zajímalo by mě, jestli se toto dá zpětně spojovat s obecnějším charakterem šafránové revoluce v srpnu 2007, kdy buddhističtí mniši mohli toto cítit, přičemž se sami zvedli a vyrazili do ulic, způsobem, který předčil, co by se v tradičním barmském buddhistickém kontextu dalo očekávat. Pozoruješ, jestli se v tomto smyslu stejná věc odehrává také na daleko širší kulturní úrovni?
CLEMENTS: To je velmi zajímavá otázka, protože když jsem se dříve setkal s ASSŤ – v letech ´95 a ´96, v té době mniši a mnišky nehráli tak aktivní roli, jak jsme viděli v roce 2007, kdy vedli národní povstání, které většina lidí označuje jako šafránovou revoluci. A ona říkala, že „kdyby jen se mniši a mnišky jednoduše na hodinu zvedli, země by pravděpodobně měla demokracii“. Je to skutečně o uvědomění, jak řekla, že všichni lidé jsou ve vzájemném propojení. Co mě osobně nabíjí, tj. mojí čétanou (termín z jazyka pálí, vůle směřující mysl k vnímanému objektu, viz wiki; pozn. překl.), mým záměrem, je pochopení hluboké provázanosti, intersubjektivity, nezaujatosti i vzájemné všímavosti. Kdo jsme? Proč jsme? Kam jdeme? A zjišťuji, že metodologie založená na zkušenosti pro tuto nepřekonatelnou dharmu v našem vesmíru – a předpokládám, že je to vesmír otevřený, spíš než uzavřený – je o tom, že ji lépe vnímáme v duchovnějších, méně násilných podmínkách.
Myslím, že ASSŤ a lidé v Barmě, a nejen oni sami, nabízejí dobrodružství pečování – starání se o vesmír, který je zázračný, tajemný i nesnesitelný, který může být dobrodružstvím nebo transcendencí pekla. Pokud potřebujete představu ráje, možná, že tam je, ale možná je tam něco, podél cesty, co je tou cestou. A tato cesta se zdá být pro dosažení spokojenosti nejlepší, a to staráním se o prospívání a štěstí druhých. Jedna věc je neustále sledovat své vlastní uvědomování, ale zjištění, že sdílená přítomnost je hluboce provázaná, je něco dalšího: že mysl, tělo a pocity jiného člověka, vědomě a nevědomě ovlivňují naše vlastní vnitřní světy obdobně, jako kyslík ovlivňuje naši úroveň bystrosti, kognice a biologické integrity. Ta možnost, naděje je v odvaze zajímat se o novou hranici, kde Ase nachází vzájemná solidárnost, kde buddhisté jsou tím nejzákladnějším, výchozím prostorem, přes který se můžeme spojit. Buddhističtí mniši a mnišky v Barmě, buddhistická sekulární laická společnost v Barmě. Buddhističtí mniši a mnišky a buddhisté ve světě setrvávající v solidárnosti s buddhisty v Barmě a Tibetu, jsou v tomto případě „pracovní unií“. A to je prostor, v kterém se ti, kteří jsou v tomto etickém bratrství, mohou soustředit na porozumění tohoto případu, v kterém je vzájemné propojení každodenní společnou řečí západních buddhistů. A to je prostor, kde Barma a Marin, a Marin County a Paříž, a Paříž a Santa Monica, a Santa Monica a Rangún a Mandalaj – jsou bratrskými a sesterskými satelitními centry hluboké buddhistické solidárnosti, jsou to principy soužití, které je založené na soucitu. Takže – oslovujeme všechny buddhisty na celém světě: Jak nejlépe můžeme naše blízké, buddhisty, v nouzi, podpořit na všech úrovních – ekonomicky, finančně, duchovně a také všemi dalšími na zemi známými tvůrčími prostředky?
KOVAN: Co je Alane fascinující, že například určitý druh technocentrického nahlížení by mohl namítat, že už opravdu žijeme ve virtuálním světě, máme nyní technologie, pomocí kterých mohou lidé komunikovat on-line naprosto o čemkoliv. Je to podobné tomu, co popisuješ jako etickou virtualitu, trans-buddhistické globální poznání druhého, které je bezprostřední, takže k zprostředkování není zapotřebí instituce náboženství nebo politiky. Přesto bychom se mohli ptát, zda tato úroveň intersubjektivity nepostrádá, přinejmenším pokud jde o analogii internetu, určitý druh „hluboké etiky“, abych tak řekl.
CLEMENTS: Naše buddhistická rodina je v rámci genocidy zabíjena a znásilňována. Pokud bychom se jen na minutu zastavili, vstoupili za slova, jak jen to jde, a dali prostor hluboké vzájemně se ovlivňující pociťované realitě politického vězně – jen jednoho. Jeden politický vězeň, sám v cele, kterého možná právě těžce zbili, protože zpíval sútru milující laskavosti (Mettá Sutta), která je nyní v Barmě zakázaná.
OK, jak naše dharma souvisí s touto mniškou, zbavenou roucha? Mnohé z takových jsou v barmském vězení. Co můžeme dělat? Je to moje matka, Buddha, Jašódhara, manželka Maitréji, archetypální Buddhova Matka, archetypální Alláhova Matka, matka Boha. Nazývejte to, jak chcete, abyste se s tím mohli ponořit do hluboké intimity. Je to naše krev a naše duše a náš kyslík. A to je dharma dnes, meditace zítřka.
KOVAN: Oslovuje mě, Alane, že mluvíš také jako ten, kdo opravdu viděl na vlastní oči ty hrůzné skutečnosti v Barmě a v Jugoslávii během války na Balkáně v letech ´94-‘95. A že lidé mohou reagovat na hloubku empatie, kterou popisuješ, nebo mohou z té hloubky reagovat, pokud viděli to co ty.
CLEMENTS: To je zajímavá poznámka. Obhajoval jsem ministerské předsedy, kněží, politiky a mocné lidi, kteří měli dělat, co byla jejich povinnost, a co bylo součástí toho, s čím se profesionálně střetávají To je tam, kde aktivisté, lidé jako ty nebo já nebo všichni z nás tady, kdo se zajímáme, se snaží nalézt nové osnovy pro lidské vědomí, oživit něco, co snad už je vrozené, nebo objevit společně něco nového. A tím je všechno, co děláme, znovuobjevování praxe – Buddha nám nabídl praxi, nenabídl nám buddhismus. Takže získáváme živoucí strukturu v kolektivním vědomí – hádej čeho – „můžeš zapojit vědomí v svém vlastním prostředí a zvýšit jas, čistotu, porozumění svému vlastnímu prostředí“. Jak se můžeme postarat o naši vlastní rodinu nazývanou barmští buddhisté, šanští buddhisté, šanští křesťané, muslimové; jak můžeme pečovat o život? Stejným způsobem bychom se zabývali prostředím – musíme začít a nahlížet na to jako na náš kyslík pro přežití.
Když jsem v roce 1990 začal mluvit o Barmě, dali jsme dohromady sedm lidí v Berkeley. Byla to první nevládní organizace na světě se zaměřením na Barmu. Nyní jsem zde v Los Angeles, sledoval jsem koncert U2 a deset milionů lidí, jak poslouchají Edge a Bona, když mluvili o ASSŤ, žehnej jejich srdci. Takže se prošla dlouhá cesta za krátkých dvacet let. Nikdo nedokáže odpočívat, dokud dítě není zachráněno. Není štěstí, dokud Su (Ťij), 2100 politických vězňů, kteří představují globálního (archetypálního, pozn. překl.) vězně, a lidé v Barmě nejsou osvobozeni, dokud není zdravotní péče pro všechny a zdravý rozum mezi lídry a dokud válečná mašinérie není uvolněna a ponechána v nečinnosti. Začínáme vidět, že mentální a emoční experimenty srdce jsou mnohem důležitější než samotné hašení ohňů vyprojektované nenávisti. ASSŤ nabízí inspiraci a vedení, a myslím, čím více lídrů se inspiruje, tím spíše se aktivuje potenciální inspirace v srdci, takže následně zjistíme, jak ji šíří po celém světě. Myslím, že je to opravdu o tom, jak se osvobodíme od každé malé překážky, kterou cítíme, abychom se mohli zabývat úkolem, jak podpořit záchranu života. Jak rychle můžeme jednat, abychom ukončili lidské utrpení? Znovu, studium vědomí a vzájemného působení svědomí a vědomí, je pro mě hranou, kde má dharma místo v mém životě, tak to mám rád. Barma je země, která potřebuje pomoc. Může přijít od kohokoliv na světě, dokonce od režimu, který utlačuje své vlastní lidi. Přímo odtamtud: „Ukažte nám změnu srdce, necítím jakoukoliv potřebu démonizovat vás. Dejte nám základní důvod k naději.“ Mají to ve svých rukou, je možné, že v Barmě – s dostatečným soustředěním na povznesení vlastního potlačovaného strachu do místa rozpoznání, v kterém láska rozpouští hranice vlastního vědomí – můžeme nalézt příklad archetypálního vykoupení. Přinejmenším… není to nemožné.
KOVAN: A tak, jednoduše i jen vyslovení této myšlenky je již změnou zaměření.
CLEMENTS: To je o čem tady mluvíme. Myslím, že na cestě zpátky k buddhovi je jednou z přetrvávajících krás tohoto učení toto: „Poslouchej, pokud ses musel narodit, setkáš se se spletitými okolnostmi a utrpením – zde je způsob, jak se vypořádat s tímto utrpením, neschovávej se, neboj se, je zde naděje, můžeš do ní vstoupit a přeměnit ji. A s touto přeměnou, pokud to zvládneš, i druzí toto mohou zvládnout, a ustání utrpení je často absence bolesti, a při absenci tohoto druhu bolesti začínáme žít v realitě snů a sny přetvářet ve skutečnost.“
Copyright © Martin Kovan
UPOZORNĚNÍ: Text podléhá autorským právům Martina Kovana, české překlady autorským právům překladatele. Povolení k jakékoliv formě jejich dalšího využití, kopírování nebo distribuce nad rámec pravidel blogů Respekt, musí být posouzeno autorem, respektive překladatelem. Jakékoliv dotazy na autora a překladatele směřujte nejlépe na email uvedený na tomto blogu.